Představte si, jaké by to bylo, učit se cizí jazyk jako jízdu na kole.
Mému synovi trvalo asi tři týdny, než se naučil jezdit na kole. Když mu byly asi tři roky, pořídili jsme mu plastovou tříkolku. Byl to ten typ, který vypadá jako motorka. Syn ji nazval svou sanitkou a jezdil na ní po zahradě.
Když z ní později vyrostl, rozhodli jsme, že je čas pořídit mu první opravdové kolo. Koupili jsme obyčejné dětské kolo bez přídavných koleček.
Prohlížel si je obezřetně ze všech stran. Když na kolo zkusil nasednout, zjistil pochopitelně, že je to drobně složitější než jeho motorka. Moc mu to nešlo. Odložil kolo do kůlny a to tam stálo nedotčeno více než jeden rok.
Když už jsme skoro zapomněli, že kolo máme, hledal jsem jednou cosi v kůlně. Vytáhl jsem kolo ven a opřel je o plot. Můj syn si je prohlížel se zájmem, ale ani se kola nedotkl.
A tak to bylo zhruba dva týdny. Třetí týden sebral odvahu a po dlouhé době to znovu zkusil.
Bylo léto, dny byly slunečné a dlouhé, a syn trávil většinu svého času od rána do večera trénováním jízdy na kole.
Mnohokrát z kola spadl a několikrát přišel s rozbitým kolenem, ale brzy zase vyběhl ven jezdit. Na konci týdne jezdil stejně dobře jako já.
Jak by to ale vypadalo, kdybychom se chtěli učit jezdit na kole tak, jak se většinou učíme cizí jazyk?
S největší pravděpodobností bychom seděli ve třídě a četli si něco o mechanice a materiálech, z nichž je kolo vyrobeno. Nacvičovali bychom pohyby nohou a rukou naprázdno ve vzduchu. Měli bychom určitě učebnici, ale sotva bychom se dotkli opravdového kola.
Jen málokdo by se stal dobrým cyklistou
Ano, tyto dvě dovednosti nelze tak jednoduše srovnávat. Cizí jazyk je mnohem složitější než jízdní kolo. Ale jak nám ukázal můj syn, věci se učíme tím, že je děláme.
Takže, když se učíte technickou angličtinu, vaší nejlepší třídou je výrobní hala u vás v práci. Vyhrňte si rukávy, běžte do provozu a pusťte se do toho!
